Helenka

Srdečně zdravím! Rozhodla jsem se popsat moje pocity z léčení na dálku. Vím, že Vám denně děkuje spoustu klientů, nicméně se s radostí připojují já také. Samozřejmě vím, že všichni máme svoje problémy a každý si prochází tím svým pro nekoho řešitelným, pro někoho ne. Já jsem z té řady těch z mé strany neřešitelnym. Prošla jsem si opravdovým peklem za posledních 5 let, rozvod, sama s 8 letym klukem v zahraničí, 3 práce, abych nás uživila a navíc obrovská bolest bolest zad. Bolesti trvalý 24 hodin denně, někdy mě složily k zemi, nebyla jsem schopná chodit, ale musela jsem do práce samozřejmě, injekce, prasky, vyšetření, 2 operace a výsledek pořád stejný. Postupně jsem měla strach z čehokoliv, co mi způsobilo zaseknutí zad, což bylo cokoli, vlézt do sprchy, vyndat prádlo z pračky, vystoupit 2 schody, vylézt z auta, cokoliv mi bylo schopné zablokovat, dokonce i kýchnutí atd. Hrůza a začarovaný kruh.... Jednoho dne jsem dostala na sociální síti žádost o přijetí od Lidušky, ani nevím jak, protože normálně nepřidávala nikoho bez toho, abychom se osobně znali, ovšem v tomto případě jsem nevím proč vůbec nevahala, nějak jsem věděla, že se poznáme. Začala jsem si pročítat Lidušky články a hned mi to bylo jasné.... Po měsíci čtení jsem požádala o pomoc na dálku, protože do Čech ani nepomyslim v takovéhle zdravotním stavu jet. Ihned jsem dostala kladnou odpověď a léčení Praha-Malorka mohlo začít. Jak to probíhalo? Položila jsem se na postel v klidu u mě doma a pak začla opravdová "jízda". Vypla jsem telefon a vše, co by mě mohlo rušit, jen jednu svíčku a zapnutý budík pro jistotu, kdybych usnula. Zavřela jsem oči a užívala si...., Prvně se mi objevila tři bílá světla jako slunce, jedno za druhým, na to se mi začaly vybavovat všechny krásné okamžiky od dětství až do teď. Najednou jsem začala jakoby hýbat na posteli a vybavila se mi moje babička, která mě v podstatě vychovávala, úplně jsem ji mohla cítit vedle sebe, dotýkat si ji, vůní kuchyně a její zástěry, kterou vždycky nosila, takové ty šatovky, všechno jsem mohla cítit tak, jako by to bylo reálné. Najednou na mě přišel obrovský nával pláče, mohlo to trvat tak 15 minut, nevím... Najednou jsem se cítila úplně nadobycejne dobře a vyskočila jsem z postele, bylo to přesně po hodině a půl léčení, hned na to mi zazvonil budík. Podotýkám, že se se odehrávalo ve večerních hodinách a mě ještě čekalo dojet pro syna na fotbal. Bylo 10 hodin večer. Tam jsem dojela nebo spíš doplula pozdě a on se na mě vrhnul obrovským objetím a slovy, já jsem tak rád, že tě mám, to je to nejlepší na svete, že jsme spolu. Adivil se, jak jsem klidná a že si nestěžuju na bolesti. Mně bylo tak dobře, jako nikdy, tělo mám, jako už dávno předtím ne... Cítím se jako po plavání, jako když jste na dovolené a právě vylezte z moře, taková ta nádherná lehkost. Teď už je to třetí den a pořád se cítím stejně dobře, občas mnou projede nějaká křeč, což je odezva léčení, které je stále procesu a tělo ho postupně posílá pryč. A upozorňuje, že bude třeba ještě pár léčení, aby se vše doladilo. Hodně jsem se rozepsala,, ale chtěla jsem se podělit se zážitky i s ostatními. Pokud tento článek někdo z nových dočetl až do konce, tak je to proto, že Lidušku potřebuje, stejně jako já. A pokud ho právě čte někdo z pravidelných klientů, tak ví, o čem mluvím a určitě si ho taky přečetl s radostí. Lidus, díky, díky, diky.....a těším se na příští jízdu, o kterou se zase ráda podělím prostřednictvím článečku. Hezký víkend!
Starší článek Další článek