:) :) :) Ráda rozdávám radost :) :) :)

Toto úterý jsem jela navštívit moji maminku na Moravu. Cestovala jsem oblíveným spojem a z vlakového nádraží jsem se nechala převést taxíkem. Pana řidiče jsem při vystupování požádala, aby pro mě přijel opět na druhý den přesně v 13hod, abych stihla spoj zpět do Prahy. V uvedený čas jsem stála před domem maminky a očekávala příjezd auta. Ale kde nic tu nic. Po osmi minutách jsem zavolala majiteli služby a zeptala jsem se, kde je. Řekl mi, že myslel, že mu budu ještě volat a odvoz potvrdím. A že mi auto posílá. Koukla jsem na hodinky, spočítala cestu k mamince a zpět na nádraží a vyšlo mi, že se to nedá stihnout. Ale měla jsem ten svůj vnitřní klid. Tak jsem se pousmála a řekla jsem si, že jsem tedy moc zvědavá, proč tato situace vznikla. :) Cítila jsem totiž, že je Vše Jak Má Být a vlak v klidu a s rezervou stihnu.

V tom okamžiku přijelo auto sousedů. Já věděla, že to je ONO. Zeptala jsem se paní sousedky, jeslit by mě zavezla na nádraží. Usmála se a řekla, že velmi ráda. Nasedla jsem do auta a najednou jsem uslyšela silný chlapecký smích. V zadní části auta byl vozík a na něm seděl jejich syn. Krásně se smál a tleskal rukama. Jeho maminka mi řekla, že vždy, když mě vidí v televizi, tak volá: "mami paní Kartousková je v televizi" . A mě v ten moment přišla informace zhora, že si přál mě vidět osobně a pobýt se mnou aspoň chvíli. No mohu se Vám tedy přiznat, že mi to vehnalo slzičky do očí. Než jsem vysedla, podala jsem mu ruku a popřála mu jen to nejlepší. Byla krásná, něžná a ten pocit v srdíčku si ponechám napořád. Toto setkání obohatilo i mě. :) Ano když si něco přeje čistá duše, tak se jí to vyplní, byť se to může zdát nemožné. Pozvala jsem je do Prahy na návštěvu. Je zde již nádherná vánoční atmosféra.

S láskou Ludmila Kartousková

Starší článek      Další článek