Pomyslím, stane se

Tak si tak sedím na balkóně v Praze v posledním pátém patře, nad sebou mám jen nebe a říkám si. To je fajn, že tady mohu pěstovat bílé muškáty, rajčata a nějaké kytičky ve květináčích. A vzpomněla jsem si, jak jsem milovala krásné jemné kvítky pomněnek, které volně rostly v zahrádkách. Nějaký týden na to jsem si uvařila kávičku a slunila jsem se na terásce. Když najednou moje oči spočinuly na jemných kvítcích pomněnek. :) :) :) Ano mezi dlaždicemi vyrazily tři trsy krásných kvítků mého dětství. :) :) :) Měla jsme velkou radost. :) :) :) Předposledně když jsem byla u maminky na Moravě, tak mi natrhala velkou kytici máty, protože ví, že ji mám ráda. Koukla jsem se na svazek a pomyslela: Kdybych ji měla tak doma v Praze... Vařila jsem si pak čaj prve z lístečků, pak i ze stonků, ale jeden jsem v té průsvitné dóze nechala. Snad na ozdobu, no vlastně jen tak. A za pár dní koukám a tato bylinka vypustila kořínky. No super, hlínu a květináč mám a nyní mi bude máta z Moravy růst i v Praze. :) :) :) Měla jsem velkou a radost a uvědomila jsem si, že je ještě jedna bylinka, kterou jsem si ráda ve svém rodném městě vařila. Byla to meduňka. Odjela jsem opět asi tak na týden na Moravu. Po návratu jsem proběhla terasu a koukám, co je tu nového. A mezi dlaždicemi na terase vypučely dva trsy meduňky. Tak a mám vše, co jsem si přála. Stačí si jen přát. Tak jednoduše si nastavuji svůj život. Je to zábava, je to hra... Ráda Vás to naučím...:):) :) :)

Starší článek      Další článek