Jak se žije v Kvantovém poli

Mohu Vám říci, že skvěle. Akorát si musím více hlídat své myšlenky, jelikož se mi plní hodně rychle. To jsem tak jednoho krásného dne se rozhodla, že práci odložím a půjdu svému vnukovi koupit nové Lego. Nachystala jsem si svůj oblíbený černý kožený kabát na věšák a ještě si šla namalovat něco pěkného na svůj obličej. Když jsem se vrátila ke svému oděvu, najednou jsem si všimla, že je již barva ošoupaná a už nevypadá tak krásně jako dříve. Jen jsem si letmo pomyslela: no potřebuji nový. Oblékla jsem se a vyrazila do ulic. Přišla jsem do vybraného obchodního centra a ucítila z obchůdku vůni čokolády a mé oko spočinulo na krásných kytičkách v květinářství. Nastoupila jsem na jezdící schody s úmyslem se dostat do patřičného parta s hračkami. Najednou mě něco zatáhlo. A ono to nepustilo a táhlo mě to dál dolů. Koukla jsem se co se děje. A hle, kabát se zachytil ve spojích. Přišla mi jasná informace: tahej. A tak jsem i učinila a vytrhla kabát ze spárů pohyblivého schodiště. No super. Kabát byl asi deset centimetrů roztržený. Co teď. No nic, jen zachovat klid. Párkrát jsem se zhluboka nadechla. No tady mi nepomůže se vrátit v časové ose, mi blesklo hlavou. Tak to budu řešit tady a teď na místě. Oslovila jsem pokladní a sdělila jsem jí co se stalo. Požádala jsem ji, aby mi zavolala manažera obchodního centra. Ten jí za pár minut volal zpět, že má ještě něco na vyřizování. Aby mě požádal o strpení, že brzy přijde. A tak se i stalo. Koukal na mě nevěřícně. Já ruky od kolomazu a kabát na cucky. Nabídl mi ubrousky na očištění rukou a sepsali jsme protokol. Doporučila jsem mu, ať si ten kabát na místě nafotí, byť tam mají kamery, na kterých si může likvidátor situaci přehrát. Poděkovala jsem mu za vstřícnost a milé jednání a rozloučila jsem se s ním. Řekl mi, že se mnou pojede dolů. že mi chce udělat nějakou radost. Já se ho nevěřícně zeptala jakou. A on mi odvětil, že si mám vybrat nějakou čokoládu nebo kytičku. "Wau, tak to je milé", odpověděla jsem mu. Nabídl mi, abych si vybrala jakoukoliv kytičku, která se mi líbí. Ano vybrala jsem si zrovna tu, které jsem si všimla při příchodu. Pak jsem se vrátila do hračkářství pro dárek vnukovi. Při cestě domů jsem si uvědomila, že se vlastně vůbec nic nestalo a ještě si vezu krásnou kytičku gerber a karafiátů, které mám moc ráda. Za nějaký čas se mi ozvala slečna ohledně vyřízení dané události poškození kabátu. Sdělila mi, že jsem ten kabát měla hodně dlouhý. Načeš jsem jí odvětila, že na eskalátorech nemají napsáno, že se nesmí jezdit po schodech v dlouhých kabátech. Nicméně jsem ji uklidnila slibem, že příště již budu přítomna a budu si hlídat své ošacení. Výsledkem jednání bylo zaslání na můj účet poloviny ceny kabátu. Na druhý den jsem jela k synovi s tím novým Legem pro vnuka. Čekal mě na nádraží a všimla jsem si jeho překvapeného obličeje, že mám na sobě jiný kabát. Hned jsem mu začala živě popisovat, co se mi stalo. O se jenom na mě hloubavě podíval a řekl : "Mami?" "Ano ano přiznávám se, řekla jsem si v duchu, že potřebuji nový kabát." A on jen podotkl : "Aha", a potutelně se usmíval. Kabát jsem vzala výrobci a požádala jej o opravu. Domluvili jsme se na ceně a čase, kdy si jej mám vyzvednout. A já byla opět mile překvapená. Kabát mi zkrátili, přetřeli barvou a vypadal jako nový. Pěkně jsme si popovídaly. Paní majitelka mi na rozloučenou řekla, že musím být příště více opatrná. Já jí svým typickým způsobem odvětila, že já nemusím nic. Ať se věci dějí tak jak mají v rámci mého nejvyššího dobra a šla jsem. :)

Starší článek      Další článek