Pomohu - stačí říci

Včera kolem hodiny půlnoční jsem s radostí pracovala na dálku. Najednou mě vyrušil zvuk ze špajsky, která se nachází v kuchyni. Slyšela jsem šustění sáčků a kroky po kuchyni. Hned mi v hlavě proběhla myšlenka, že jsem včera tuto místnost uklízela a rovnala sáčky a igelitové tašky. Takže nějaký samovolný sesun těchto věcí nebyl možný. Nicméně jsem tomu nevěnovala pozornost, jelikož jsem chtěla dokončit rozdělanou práci. A najednou se na chodbě ozvaly kroky a silné dvojité zabouchání na dveře koupelny. To mě už od práce odtrhlo a šla jsem se podívat, jestli se náhodou vnouček nevzbudil. Byli jsme v domečku na Moravě sami, jeho tatínek měl noční službu. Miluji svého vnuka. Šla jsem se podívat do dětského pokojíčku a spinkal jak miminko. Byl klidný a vypadal velmi spokojeně. Tak jsem se vrátila k práci, ale už jsem měla pocit, že to mám řešit. Trochu jsem znejistěla, jelikož jsem neměla žádný pocit, že by bylo něco v nepořádku. Mrkla jsem na facebook a napsala svému kamarádovi ze Slovenska. Požádala jsem jej, aby se zeptal svých rádců, co se děje. Potvrdil mi mé pocity, že jsou tu se mnou dvě duše, jedna žena a jeden muž. A ještě mi sdělil, že je jim se mnou dobře. No tak super, pomyslela jsem si. A co po mě chtějí? Odpověděl mi, že chtějí odvést do světla. A popřál mi krásné sny. No na spaní to nebylo, to Vám tedy mohu říci. Tak jsem tak i učinila. Poděkovala za návštěvu a poslala duše do světla. A potom dodělala svou práci. Některé duše potřebují se svým odchodem pomoci. A já jim budu ráda nápomocná. Přeji Vám krásné a spokojené dny.
S úctou Ludmila Kartousková

Starší článek      Další článek