Buďme na sebe vlídní – co zasejeme to sklidíme.

Je příjemné čtvrteční únorové odpoledne a já jsem se rozhodla jet si vyřídit potřebné záležitosti. Nejdříve jsem navštívila poštu a paní na přepášce byla velmi milá a vlídná. V bance mi paní pokladní sama vyplnila chybějící číslo účtu a prohodily jsme spolu pár vět. A já ji dala za to časopis Ve hvězdách, aby si doma v klidu mohla něco zajímavého přečíst. Nasedla jsem na tramvaj a rozjela sem se do cestra Prahy. Jakmile jsme přijížděli na zastávku, slyšela jsem malebné zvuky flétny. Rozhlížela jsem se, odkud se nesou. Při rozjezdu tramvaje jsem zahlédla mladého muže, jak sedí na tašce s věcima a hraje na béžovou flétničku. Po pár metrech jsme chvíli stáli u semaforu. Tak jsem stihla ještě zpozorovat, že se mladík napil z pet láhve šťávy a otřásl se chladem. Jsou totiž jen 2 stupně tepla a z nebe se snáší hebké vločky sněhu. Než jsme se rozjeli, ještě jsem zaslechla pár tónů. Pohladily mi duši.

Za necelé čtyři hodinky jsem se vracela domů a hádejte co jsem opět zaslechla. Ano, byla to ta samá hudba. Tentokrát jsem vystoupila a šla jsem hledat onoho mladíka. Seděl na opačném rohu, schoulený do kabátu a hrál. Jak jsem jej míjela, rozhodla jsem se jej za toto jeho snažení odměnit. Vrátila jsem se a podala jsem mu bankovku. Chtěla jsem mu říct, ať si zajde na teplou večeři a za zbytek peněz si koupí další jídlo do zásoby. Jenže když pohlédl na bankovku, zasýpal údivem a mně to tak dojalo, že jsem mu ji podala a hned otočila a rychle odešla. No moc zase rychle ne, protože přimrzalo. Musím se přiznat, že se mi do očí vlily slzy. Ten moment jsem pochopila, že vlastně obdaroval on mně. A za to mu ze srdce děkuji.

S láskou Lída

Starší článek      Další článek