Zamyšlení

Právě je 12.12 hodin. Stojím na balkóně a s láskou se dívám na zasněženou poklidnou Prahu. Vzduchem poletují sněhové vločky a zlehka usedají na balkón. Můj pohled směřuje k Vyšehradu, odkud se často line hlas zvonů. Toto tajemné místo je spjato s pověstmi, jež literárně zpracoval Alois Jirásek ze starých kronik pod názvem "Staré pověsti české". Vyprávějí o kněžně Libuši, jak ze svého sídla na Vyšehradě věštila budoucí slávu Prahy, kterak vyslala poselstvo za zakladatelem panovnické dynastie Přemyslem Oráčem, o udatném Bivojovi, o bájném koni Šemíkovi a jeho skoku z vyšehradské skály či o dívčí válce.

Několikrát během dne spočinou mé oči na chrámu svatého Petra a Pavla, kolem něhož vzniklo národní pohřebiště významných osobností, v jehož čele byla vybudována hrobka Slavín. Z těchto míst jde spousta příjemné energie. Velmi ráda se tudy i procházím. Postojím u hrobů známých osobností a přijímám energie těchto míst. A tady si nejvíc uvědomuji pomíjivost bytí. Jak je důležité si uchovat lásku sami vůči sobě. Dělat maximum proto, abychom byli spokojení a šťastní. Chodit na místa, která máme rádi, dělat to, co máme rádi a věnovat se sami sobě. Pak se cítíme spokojeně a šťastně a přitáhneme k sobě spokojené a šťastné lidi i situace. Je to vše o nás, naší lásce sami k sobě, svým blízkým a ostatním. Pohlaďte se, podívejte se do zrcadla a najděte na sobě vše co se Vám na sobě libí. Mějte se rádi. Pamatujte si, jak se k sobě chováme my, tak se k nám chovají ostatní lidé. Proto Vám přeji hodně lásky, pohody a úcty sami k sobě.

S úctou Ludmila Kartousková
Starší článek      Další článek