Pomoz - bude Ti pomoženo

Jako každý den jsem sedla k počítači a začala vypracovávat výklady. Jeden klient se mě ptal, jestli jej přítelkyně ještě má ráda. Napsala jsem mu odpověď. Rázem mi přišla zpráva - Proč máte vždycky pravdu??? - Docela mně to pobavilo. Klientka, říkejme ji třeba Evička, je se mnou často v kontaktu. Jednoho mi od ní přišel dotaz, jestli odcestuje příští týden ze zahraničí domů. Bylo mi to sice líto, ale musela jsem ji sdělit negativní odpověď. Odepsala mi, že nevidí žádný důvod, proč by neodcestovala. Následující týden se mi ozvala, že když si chtěla vybrat peníze z bankomatu na letenku, byl problém se systémem a tudíž si peníze nemohla na letenku vybrat, čili neodcestovala."" Některé věci vím už dopředu, na nějaké se musím zeptat.

Pravdou je, že někdy vím jak věci dopadnou, že je ta či ona námaha zbytečná. Ale snažím se neposkytovat pomoc, kde není žádána. Někdy musím i sama sebe brzdit, abych nepředávala informace, které není daný člověk ochoten přijmout. Jak říkám, nevyžádána pomoc, špatná pomoc. Pravdou je ,že velmi ráda pomáhám lidem. Dělá mi potěšení s nimi probrat životní situace a podívat se na daný problém z vícero úhlů. Je však třeba, aby každý člověk o svém životě rozhodoval sám. Když jsem byla před nějakým měsícem na srazu ezoteriků, zeptala jsem se mojí kolegyně, kamarádky Večernice, jak mně vidí ona. Zadívala se svým vnitřním zrakem a řekla mi, že jsem jak kometa. Hvězda ve předu a z toho ocasu padají hvězdičky na moje klienty. Ten moment jsem před sebou viděla jesličky, které jsou ve většině betlémů. Nad nimi bývá znázorněna kometa. Měla údajně ukázat třem králům cestu k jesličkám. A já se narodila na Tři krále. :)""Když člověk pomáhá, je mu pomáháno. To se mi potvrdilo na letošní dovolené. Jelikož pracuji téměř každý den, nabídl mi bratr, abych jela s jeho rodinou do Vysokých Tater. Ráda jsem přijala.

Nemusím nic zařizovat a jsem s blízkými, které mám moc ráda. Podnikli jsme výlety, koupání, vycházky. Jednou z nich byl výšlap na Zámkovského chatu, která se nachází 1475 m.n.m. Pravdou je, že jsem podcenila svou obuv do hor a tudíž jsem byla pořád pozadu. V určité výšce jsem nějak znejistěla. Ono začal zřejmě řídnout vzduch. Přede mnou cesta dlouhá, za mnou cesta dlouhá. A co teď. Poprosila jsem v duchu energie, které jsou kolem mne o pomoc. Opřela se o skálu a zhluboka dýchala. Pak jsem pomaličku krůček po krůčku stoupala dál. Najednou mně polechtal odrazový paprsek do oka. Sklonila jsem se níž k zemi a uviděla barevnou kartičku, na ní byl anděl, který převádí dvě děti po lávce nad divokou řekou. Zeptala jsem se, jestli toto je vzkaz pro mne. Ano byl, měla jsem si jej dát k srdci. To jsem i učinila. Najednou jsem se zhluboka nadýchla a a dostala do sebe obrovskou energii a chuť jít dál. Do cíle jsem dorazila ve svižné chůzi a úsměvem na rtech. Je krásné pomáhat druhým, pomáháme tím i sami sobě.

Starší článek      Další článek