Duchové mezi námi

Jelikož převážnou část dne věnuji své práci, potřebuji občas nabrat sil a zrelaxovat. A k tomu účelu jsem si vybrala malebné prostředí, jehož místnosti zdobí klenuté stropy a závěsy jako na zámku. Jednoho dne večer jsem se vypravila na toto mé oblíbené místečko Na Malé straně. Bylo asi po půl osmé a již se trochu smrákalo. Šla jsem zamyšlená, prolínaly se mi v hlavě myšlenky a měla jsem touhu na nic nemyslet a aspoň na chvíli vypnout mozek. Nadechla jsem se, a zvedla hlavu. Naproti mne stála na rohu ulice mladá žena, vlasy měla dlouhé neupravené, byla bosá a bez oděvu. Byla zamyšlená a netečně se dívala do dáli. Cítila jsem z ní strach a obavy a vnitřní neklid. Něco v tom smyslu: "Co teď se mnou bude, jak toto všechno dopadne, bože co teď jen mám dělat?". Sklopila jsem hlavu a nechtěla jsem, aby si mně všimla. Vím, že lidé prožívají spousty osobních okamžiků, které je ženou do různých situací. Pokračovala jsem plynule dál v chůzi a uvědomila jsem si, že nikdo na tuto ženu nereaguje. Nezaslechla jsem ani údiv, ani pohoršení a v podstatě žádnou reakci okolí. Neměla jsem ani pocit, že bych ji mohla nějak pomoci, nebo že by pomoc ode mne očekávala. Po chvíli mi to nedalo a znovu jsem zvedla oči. Nikdo tam již nestál a já jsem na tuto situaci zapomněla.

Až v posledním čísle jsem si v článku pana Mgr. Filipa Jana Zvolského přečetla, že dle pověstí se na Malé straně objevuje nahá Cecílie, která podvedla svého muže a ten ji nachytal přímo v náručí milence. Vyskočila neoblečená oknem na ulici a utekla. Jelikož byla tuhá zima, tak umrzla. Dodnes tudy prý bloudí nahá. No příště na ni zkusím kývnout hlavou a počkám, jestli mi odpoví, jak říkají pověsti Malé Strany.

Starší článek      Další článek