Intuice

Je téměř půlnoc a já koukám z balkonu na rozzářenou Prahu. Miluji tento pohled a je neopakovatelný..

Pokaždé svítí jiná okna hotelů, domů, bytů. Letadla přilétají a odlétají podle stálého harmonogramu. Akorát jednou, když ke mně přišla na výklad manželka pilota a svěřila se, že se vždy než odejde do práce pohádají, upozornila jsem ji, že by právě její manžel měl odcházet do práce v klidu a míru. Má přeci za sebou spoustu lidských životů. Dodnes si pamatuji její překvapený výraz. Bylo vidět, že si tuto situaci dodatečně uvědomila. Není to lehké povolání, je to velká zodpovědnost a nutná koncentrace. Ale jak dobře víme, naši piloti jsou skvělí. Vždy jim přeji šťastný let i návrat. Když Vám píšu o tom létání, vzpomněla jsem si také na jeden méně častý. Vyhrála jsem první cenu v jedné soutěži a odměnou byl na let balonem pro čtyři osoby. Ubytovali nás v luxusním hotelu v Praze. Ráno byly přistaveny terénní vozy, které nás měly odvést na místo startu. Chtěla jsem nastoupit do prvního, ale řidič mi sdělil, že pro nás je připraven vůz číslo tři. Když jsem otevřela dveře, tak první co jsem řekla, bylo - No nazdar, to teda dopadne. Paní pilotka balónu na mně pohlédla a řekla odměřeně. Paní, ale já mám za sebou 400 letů. Já na to - To neznamená, že ten 401 dopadne dobře. Nasedli jsme a jeli na místo určení. Chlapi vyložili létající balón i s košem. Dle instrukcí jej pomohli připravit. Já jsem pořád stála nějak opodál. Věděla jsem, že to bude mít háček, ale celkově jsem zhodnotila situaci jako zvladatelnou. Všichni už byli v koši a já naskočila na poslední chvíli. Letěli jsme z Konopiště a měli výhled na krajinu jako z pohádky. Pod námi byl fotbalový zápas, děti si hrály kolem domů. A najednou mám ten svůj pocit, zbystřila jsem. A je to tady. Začali jsme klesat. Když jsem se zeptala pilotky, proč jsme jen kousek nad elektrickými dráty, odpověděla mi, že se připravujeme na nouzové přistání. Samozřejmě to nebylo pro mne žádné překvapení. Dosedli jsme jemně na zem, koš se překlopil a my z něj začali pomaloučku jeden po druhém vylézat. Když jsem se vybatolila já, stála nade mnou paní v teplácích a s těhotenským bříškem. Celá obec se seběhla. Já v poli na kolenou, nade mnou rodička a vpravo stál hřbitov. Ten jsme naštěstí nepotřebovali. Stalo se to, že přestal fungovat jeden hořák a pilotka nechtěla riskovat let nad lesem. Přijel pro nás džíp, pokřtili nás šampaňským, jak je tomu u letu balonem zvykem. A pak nás odvezli na večeři zpět na hotel. Ano každý z nás má svou intuici. Někdo ji má vice, jiný méně vyvinutou. Je dobré ji vnímat a naučit se s ní pracovat. Jednoduchou technikou je ptát se sama sebe. Vzpomeňte si jaké máte nejoblíbenější jídlo a naopak jídlo, které byste neradi měli na talíře. Pak si řekněte, dám si oblíbeně jídlo. Pocit, který budete mít si zapamatujte. Potom si řekněte, že budete mít na oběd neoblíbené jídlo a zapamatujte si i tento pocit. Máte dva pocity. Ten příjemný je odpověď Ano a ten nepříjemný je odpověď Ne. A tak se můžete učit ptát sami sebe, jestli je pro Vás ta či ona situaci vhodná, nebo jestli máte se rozhodnout pro to či ono. Je to velmi jednoduchá technika, ale účinná.



Starší článek      Další článek