Neriskujte

Již několikrát se mně klientky ptaly, jak dlouho se zabývám svou profesí. Mohu říci, že jsem se učila již od mala žít se svými schopnostmi..

Věřte mi, nebylo to lehké. Některé věci jsem již jako dítě věděla, ale bylo mi divné, proč to neví ostatní a raději jsem si spoustu věcí nechávala sama pro sebe. V páté třídě základní školy jsem sdělila kamarádce informaci a ve společnosti se o ní hovoří až posledních pár let. Naučila jsem se s těmito informacemi žít. Jednoho dne jsem potkala syna lidí, které jsem zběžně znala. Přišla mi na mysl myšlenka - Co tu ještě dělá? Ještě tu noc spáchal sebevraždu. Vlastně podobný příběh se mi stal již dvakrát. Pravdou je, že když jde o osoby bližší, tak mě jdou myšlenky na nebezpečí více dopředu.

Jednoho dne mi kamarád s rozzářenýma očima ukazoval v mobilu fotku své nové krásné červené motorky. A já viděla krev. A hned jsem mu říkala, ať dává pozor,když předjíždí motorové vozidlo, že by jej řidič mohl přehlédnout, když vjíždí do zatáčky. To jste měli slyšel tu záplavu slov. " Jezdím již dvacet let........ atd". Následující sobotu jsem jela na výlet na Karlštejn. Bylo moc krásně a tak jsem vyšla procházkou až na hrad. Ale všude jsem slyšet řev motorek, dokonce i jednu v dáli červenou víděla. Napadlo mně jen, .. no nazdar... Kamarád se pár dní neozýval. Mrkla jsem do karet a ty mi ukázaly úraz a nemocnici. A je to tady. Když mi to už nedalo, tak jsem mu napsala, ať se ozve, jak je. Napsal mi, že byl na projížďce na motorce. Jel po rovině a z boční ulice vjelo na hlavní silnici osobní auto. Řidič jej přehlédl, tak narazil do zadní části auta. Padesát metrů se kotoulel po silnici. Měl štěstí, že nejelo v protisměru žádné auto. Motorka byla zcela zdemolovaná. Překvapil mně svým přiznáním. "Kdyby jsi věděla, jak já běžně jezdím na motorce. " Tu sobotu si ale dal kožené oblečení, rukavice, kožené boty a to ho zachránilo. Měl sice část ruky v sádře a byl docela podřený, ale zůstal živý. A ještě mi říkal, že jel opravdu pomalu, ale to již posoudit nemohu. Asi jsem mu zachránila život a to je prostě úžasný.

Když jsme jednou jeli celá rodinka z výletu, začali nás motorkáři předjíždět, zleva, zprava a já měla úzkost na srdci. Ale nešlo tyto mladíky zastavit a říci jim, že jim hrozí nebezpečí. Tak jsem požádala manžela, aby jel zbytek cesty pomaleji, že nemáme kam spěchat. Po několika kilometrech jsme tyto chlapce potkali, ale jeden z nich již nebyl mezi námi živými. Škoda mladého života. A proto mějte se rádi, dělejte věci které máte rádi a pečujte o sebe. Chraňte si svou tělesnou schránku jak nejlépe to jde a zbytečně neriskujte. Přeji Vám krásné slunečné a pohodové dny.

Starší článek      Další článek