Osobní kontakt

Ke konci léta jsem přemýšlela, jakou bych udělala radost dětem z již zmiňovaného domova. Napadla mně nějaká zajímavá Mikulášská besídka spojená s pohádkou. Když jsem se chtěla domluvit o podrobnostech, tak mi vedení domova sdělilo, že tento již nebude dále v provozu.

Docela mně to zaskočilo a byla jsem z toho smutná. Přemýšlela jsem, kam zaměřím svou pozornost. Během tohoto roku jsem dostala nabídku sponzorovat kočičí útulek. Tu jsem s poděkováním odmítla, jelikož denně tady v Praze potkávám osoby, které buď klečí na kolenou, nebo stojí někde bokem a žebrají o peníze. Přijde mi tedy důležitější občas pomoc lidem. Když jsem jednou tak šla z hlavní pošty a chtěla si koupit vzdělávací literaturu, stála nedaleko paní s rukou nataženou. Mohlo jí být tak kolem sedmdesáti let. Ruka byla vrásčitá a špinavá. Ale to mi nevadilo, šla z ní příjemná energie. Uvědomila jsem si, jak je dobře, že moje maminka je relativně zdravá a v pohodě. Měla jsem původně v plánu si zajít na oběd, ale řekla jsem si, že by bylo příjemné poslat tuto paní na něco teplého do žaludku. Vložila jsem ji do dlaně bankovku se slovy: "Zajděte si paní na teplý oběd." Na ten její pohled dlouho nezapomenu. Byl to údiv a radost smíšená s pokorou. Usmála jsem se a honem se snažila uniknout. Nechtěla jsem nějaké projevy vděčnosti. Stačilo poděkování. Jednoho dne jsem měla hodně vyřizování ve městě, tak jsem se stavila na něco teplého v rychlém občerstvení. Mám ráda pikantní kuřecí kousky. Když už jsem byla po jídle a chystala se k odchodu, vjel zde hubený pán na vozíku, měl uřezanou jednu nohu a vypadal velmi utrápeně. Bylo vidět, že má hlad. Prohlížel si obrázky jídel, tak jsem mu položila do klína bankovku, ať ochutná nějaký pokrm. Když jsem viděla v jeho očích slzy, tak jsem se rychle rozloučila a odešla. Včera byla u mne na karty paní, která se přišla zeptat, kdy ji soud vrátí do péče její téměř tříletou dcerku. Tato žena otěhotněla s mužem, který si dítě nepřál, tak od něj odešla. Narodila se jí krásná zdravá holčička. Přála si mít vedle sebe muže, který ji bude milovat. Toto se jí splnilo. Měli se rádi, milovali se. Jednoho dne pospíchal pro kamaráda, že půjdou na hokej. Jeho rychlou jízdu zastavil až strom a ukončil jeho život. Aby toho nebylo málo, tak otec její dcerky zažádal o svěření a uvedl, že matka nenavštěvuje s dcerkou lékaře. To byla pravda, jelikož změnila lékařku a chodila s dcerkou k jiné. Sociální pracovnice ji nekontaktovala, tudíž ji nemohla situaci vysvětlit a dcerka je nyní v rodině otce. Lépe řečeno v péči jeho matky. Kyvadlo nám řeklo, že soud vyhraje a dcerka se jí vrátí domů. Při odchodu jsem ji dala bankovku, aby malé něco koupila. Byla moc ráda a mně to udělalo také potěšení. Nejsme povinni pomáhat každému, kdo si řekne. Je jen na nás, kdo pracujeme, chceme-li se podělit o výsledky své práce. Pravdou je, že pracuji téměř denně do jedné až druhé hodiny ranní. Takže je na mně, komu udělám radost.

Starší článek      Další článek