Rok 2012

Tak si tak odpočívám a přemýšlím. Právě jsem dokončila výklad a mám pocit spokojenosti. Najednou začne zvonit mobil. Mrknu na něj a ejhle, volá pan Zahrádka. A jéje, ještě nemám napsaný článek týkající se roku 2012, napadlo mě.

Hned jsem se začala kát, že to co nejdřív napravím. Důvod telefonátu byl ohledně vystoupení pana Romana v televizi a v pořadu Cesty domů. Moc se mu to podařilo a pořad se mi opravdu líbil. Poděkovala jsem mu, že tam uvedl i moji fotečku, jelikož hovořil o svých spolupracovnicích.

Nicméně na zmiňovaný článek opravdu došlo. Pan Zahrádka se mně zeptal, jak ten rok bude vypadat. Jestli tam vidím změny v politice, v přírodě a nějaké katastrofy. Já mu řekla, že to tam všechno bude. Ale mně se fakt o tom psát nechce. Kdo to má vědět, ten to ví. Kdo to chce vědět, tak se informace k němu dostanou, nebo si je může vyhledat a kdo chce zůstat v nevědomosti, tak zůstane.

Pak jsem si uvědomila, že vlastně mohu napsat jak to vlastně všechno cítím já. Já osobně rok 2012 vidím úplně jinak. Já se na něj těším. Bude to rok, co se více začnou otevírat srdce nám všem. Začne ustupovat chamtivost, touha po moci a ovládání, manipulace. Všichni, kdo budou chtít změnit tento svět to mohou začít dělat již nyní. Je jedno, jakou kdo má barvu pleti, jakého je náboženství, na které části naší planety bydlí. Já osobně jsem strávila osm let s dětmi z celého světa. Měla jsem u sebe doma v Tlumačově studenty z Equadoru, Thajska, Japonska, Brazílie, USA, i Venezuely. Většina u mně strávila jeden školní rok a studovali gymnázium v Otrokovicích či ve Zlíně. Jednalo se o chlapce i dívky ve věku 16 - 18 let. Takto strávila moje rodina osm krásných a obohacujících let s lidmi z různých zemí. Syn Michal na základě takto získaných jazykových znalostí pak vyhrál konkurz a studoval v Portugalsku. V pozdější době získal i práci v USA a tam se rozjel sám již ve svých 17 letech. Byl v Americe v době, kdy byly sestřeleny Dvojčata a já měla tu noc předtím věštecký sen, že vidím mlhu a za ní kancelářské dveře. Později jsem pochopila, že to nebyla mlha, ale prach.

Pravdou je, že jsem hned volala synovi do Států a on mi sdělil, že Američany nejvíce zasáhlo to, že si to k nim někdo vůbec dovolil. Zažila jsem spoustu obav, strachů a situací, v kterých jsem se o tyto děti bála, musela s nimi řešit příjemné i měně příjemné situace. Někdy bylo veselo, někdy smutno a pravdou je, že když každý z nich odjížděl, oplakala jsem to. Všemi těmito situacemi jsem pochopila, že je úplně jedno jestli je člověk z Thajska nebo Peru. Naučili jsme se oprostit ze starých návyků a zvyků. Hovořilo se u nás vícero jazyky. Někdy se starší rodinní příslušníci s nimi domlouvali nohama, rukama a byla nakonec z toho legrace. Toto všechno zmiňuji z toho důvodu, že jsem touto zkušeností pochopila, že nejdůležitější je lidská duše. Když se lidé rozhodnou, že chtějí někde žít a něco poznat, tak je všechno rázem jednodušší. Studenti se tak naučili přijmout rodinu taková jaká je a my jsme se naučili toleranci vůči těmto dětem. Moji synové měli najednou nové sestry a bratry a brali je takové jací byli. Nikdy mezi nimi nedošlo k nějaké ostřejší výměně názorů. Kluci brali holky tím způsobem, že zase mají nějaký ten svůj den a nehrotili to. Měli k sobě vzájemný respekt, nebojovali.

A to je vlastně podstata celého bytí. Nechme každému své náboženství, víru. Všichni máme nějaké sny, touhy a plány. Buďme k sobě něžní, milí, milující. To je ta energie, která nás posouvá dál. Materiální svět končí a mění se ve svět v lásce. Zkusme vložit do každého svého konání srdce, lásku a svobodnou vůli. Je kolem nás hodně negativní energie, a když ji budeme zase vracet, tak se násobí. My ji však dokážeme zastavit. Když se někdo necítí v pohodě a je útočný, čili bojuje, stačí si jen uvědomit, že hledá cestu. Můžete jej zastavit úsměvem, nebo tím, že nebudete mu tu negativitu vracet. Uvědoměním si, že on má problém a v myšlenkách mu popřejeme, aby to brzy zvládl, se posuneme oba. Budou k nám chodit výzvy a zkoušky. Zapojme svou intuici, která v současné době sílí v každém z nás. Ta nás vede k lásce ke každému.

Milujte sami sebe a naučte to i ostatní. Věnujte se sami sobě a pečujte o sebe. Stanete se tak šťastnými a spokojenými. Žijte a nechte žít. Nevynucujte si lásku tam, kde už vyprchala. Pracujte v oborech, které Vás baví a naplňují. Věnujte se svému zdraví a budete mít dostatek energie na vybudování krásného vztahu. Když budete spokojeni ve vztahu, práce Vám půjde sama od ruky. Když budete pracovat s lehkostí a oboru, který je Vám blízký, tak k Vám přijdou i penízky. To je ta pozitivní energie, která je v dnešní době důležitá, žít pozitivně. Jak se říká v jedné písni: S láskou má svět naději, s láskou se stíny ztrácejí..

Starší článek      Další článek