I koníčci mají svá trápení

Uslyšela jsem vyzváněcí tón mého mobilu a ihned jsem měla radost. Volal můj známý, který má svého koníčka ustájeného mimo domov. Těšila jsem se na nové příjemné zprávy..

Jeho hlas byl však velmi smutný. Sdělil mi, že Safík nechce žrát a že už u něj byla třikrát veterinářka. Při poslední návštěvě nemocného koníka paní lékařka přiznala, že si už neví rady. Stálo to hodně peněz, ale výsledek se nedostavil. Majitel koníčka už byl hodně zoufalý a přestal věřit ve zlepšení. Bál se, že mu koníček odejde na věčnost. Měnil sice stáj, ale to nebyl důvod jeho stavu. Zjistila jsem přes kyvadlo, že problém je v krmení. Byl alergický na oves, který dostával. Známý usoudil, že mu jej vysadí. Plynuly dny a koníček se cítil den ode dne lépe. Pak se mi známý svěřil, že to bylo ve stáji pro ostatní nepravděpodobné, že by mohl být koníček alergický zrovna na tento oves, kterým se krmí i ostatní koně. Ale výsledek hovořil za vše. Mám velkou radost, že je zas Safík v pořádku a užívá si projíždˇky se svým pánem. Koníčci jsou pro své majitele "rodinnými příslušníky". Prý je pohled na svět nejkrásnější ze sedla koně. To nemohu potvrdit,jelikož ještě tuto zkušenost nemám. Ráda si ustájeného koně prohlídnu a pohladím za brankou. Mám z nich velký respekt a pocit štěstí zažívám, když je vidím se prohánět ve velké ohradě na rozkvetlé louce. A když jim rozevlátou hřívou prosvítají sluneční paprsky. Zažívají volnost, hravost a štěstí.


Starší článek      Další článek