Nádhernou rodinku jsem potkala

Asi tak před měsícem jsem se rekreovala ve Špindlerově Mlýně. Dcera kamarádky vyjádřila přání, že se chce svést na bobové dráze. Tak jsme se tam hned ráno vydali. Již tam stála řada a všichni čekali na otevření. Pak nasedli a bobová dráha se spustila. Sjelo pár dětí, ale naše holčička nikoliv. Tak jsem šla za pořadateli, abych zjistila co se děje. Pan mi sdělil, že holčičku vidí na obrazovce a že vystoupila z bobů a jde dolů. Což ovšem zastavilo i všechny ostatní. Nakonec jeden pán co seděl v bobu za ní, ji vybídl, aby se do bobu vrátila a znovu jí ukázal, jak správně s řízením manipulovat. Po pár minutách se slzami v očích sjížděla dolů a za ní ostatní v jejím pomalém tempu. Tak jsem se všem omluvila za zdržení. A najednou jsem slyšela chlapecký hlas, jak smutně naříká, že musel jet pomalu kvůli holčičce a že si poslední jízdu tady na rekreaci neužil. Bylo mi ho líto, tak jsem k rodince hned přistoupila a nabídla jim, že oběma chlapcům zaplatím novou jízdu. Načež jejich tatínek razantně moji nabídku odmítl se slovy: " To je prostě život, jednou věci vyjdou dle přání a jindy ne". Že opravdu děkuje za nabídku, kterou s láskou nepřijímá. Pak za mnou ještě přišel a řekl mi: "Paní vy se mi snad zdáte, takového člověka jsem za svůj celý život ještě nepotkal. Vy jste prostě úžasná". No přiznám se Vám, že se zase mně hrkly slzy do očí a poděkovala jsem já jemu a v tichosti odešla. Poslala jsem jim obrovskou náruč lásky a poděkování, jak krásně v životě vedou své syny, aby byli silní a láskyplní. A holčičku jsem posadila s dospělým kamarádem znovu do bobů, aby odcházela s krásnými vzpomínkami.








Starší článek