Vánoce

Když vánoční strom do tmy září............. lásku k sobě přeji já teď Vám.

Ve svých téměř padesáti letech jsem pochopila, že každý člověk by se měl naučit nejprve milovat sám sebe. Pak z něho ta láska bude vyzařovat a působit i na druhé. A to je ten nejkrásnější vánoční dárek, který můžete dát všem.Štěstí si za prachy nekoupíš....... ale můžete se k němu dopracovat. Vzpomínám si na svou babičku. Žila skromně a já k ní chodila tak zvaně pobejt. Sednout si v kuchyni za otoman, nebo v ložnici k piliňákům. Dodnes cítím vůni chleba se sádlem a nakrájenou cibulí. Ty nejkrásnější jablíčka ze zahrádky měla vyskládány na skříni a provoněly celý pokoj. Pamatuji si, že dostala od jedné ze svých tři dcer v tu dobu vzácný pomeranč. Měla ho tak dlouho schovaný ve skříni, až ji shnil. A já ho musela vyhodit. Šetřila si ho.Byla to moje pohádková babička. Vždycky měla v zástěře kůrku od chleba, ani nevím proč. Nikdy jsem ji neviděla ji jíst. Pamatuji si, že jsem ji k vánocům jako dítě šila v družině jehelníček. Měla jej uložený v krabici se šitím celý zbytek života. Vraťme se k těmto malým osobním dárkům. Stačí si uvědomit, že si na nás dárce vzpomněl. Moje švagrová Lenička je na to úžasná. Prvním rokem, co k nám přišla do rodiny, mi napsala přání a zakomponovala do něj vlastní rukou vyšitý stromeček . Dodnes tento dárek mám uložený v kuchyni. Těší mně téměř čtrnáct let. Byl to dárek od srdíčka a taky tak na mně dodnes působí. Dejme pohodu a klid a pohlaďme naše nejbližší vlídným slovem. To je pravé kouzlo Vánoc.

Starší článek      Další článek